hlásal Hippokrates již před 2500 lety. 
A se slovy slavného řeckého lékaře dnes souhlasí naprostá většina lékařů i sester.

Proč je výživa při onemocnění tak životně důležitá?
Je vůbec možné se zcela vyléčit bez správné nutriční podpory?
A jaká výživa je při nemoci nejvhodnější?

Výživa je jednou ze základních potřeb lidského organismu. Dvojnásob toto tvrzení platí v situaci, kdy je člověk oslaben nemocí. Nároky na příjem energie a živin jsou podstatně vyšší, a není proto divu, že tělo i přes moderní a kvalitní terapii může slábnout a chřadnout.

Malnutrice (podvýživa) způsobená nemocí má na rozdíl od podvýživy způsobené hladověním svá specifika. Nemoc je pro organismus obrovská zátěž a dochází k omezení všech méně důležitých funkcí.

  V nemoci organismus reaguje velmi úsporně a veškerou energii šetří na boj s nemocí. Jelikož trávení živin spotřebovává značné množství energie, snaží se tělo tomuto výdeji bránit. 

 Využití tukových zásob je v nemoci problematické, a proto jsou potřebné energie a bílkoviny získávány ze svalové hmoty (jako první se odbourává svalovina hrudníku a srdeční svalovina, což má za následek jak ztížené samovolné dýchání, tak srdeční výdej). Tím dojde velmi rychle k celkovému oslabení organismu. Obzvlášť rychle tato situace nastává u starších pacientů, kteří přeci jen nemají takovou zásobu svalové hmoty jako dvacetiletý sportovec. Nezřídka se pak stane, že pacient oslabený nemocí přestane být soběstačný, nemůže se sám pořádně najíst a problém se dále prohlubuje (bludný kruh malnutrice). Bez nadsázky bývá proto malnutrice také nazývána „tichým zabijákem“.

 | Pokračování |